Je to sbírání hub. Nabízím pár statistických údajů pro Vaši představu
o každý rok vyráží do lesů kolem sedmdesáti procent obyvatel
o na jednu domácnost vychází kolem osmi kilogramů nasbíraných hub
Co s takovým kvantem lidé dělají? Ledacos.
Mohou nasbírané houby
· prodat
· zkonzumovat čerstvé
· usušit
· zavařit
· darovat těm méně úspěšným
Velkým průkopníkem houbaření byl známý mykolog profesor František Smotlacha. Je jistě jeho zásluhou naše prvenství v této činnosti. Jeho legendární dílo „Atlas hub jedlých a nejedlých“ je naprosto jedinečné. Na třech stech stranách popisuje všechny do té doby známé houby.
Jeho zaujetí pro tento obor je jasné z toho, že sám na sobě vyzkoušel reakci na tisíc sedm set hub. Když si vezmu to množství, tak bych řekla, že snad nic jiného nejedl, než jen ochutnával houby a čekal, jak to s ním dopadne. Některé jedovaté druhy tak očistil a poslal do skupiny jedlých.
Pozdě bycha honit
Jako správný průkopník se profesor Smotlacha snažil ze všech sil o osvětu v tomto oboru. Bohužel, jeho slova nebyl včas vyslyšena.
· Bojoval totiž proti zastaralé školní pomůcce, na které bylo vyobrazeno sedm smrtelně jedovatých hub našich lesů.
· Podle jeho názoru (správného) tam smrtelně jedovatá nebyla však žádná.
A jelikož každý správný učitel má věřit tomu, co vkládá do hlav svých svěřenců, stala se roku 1946 tragédie. Jistá paní učitelka, řídící se právě podle zmíněné pomůcky, uvařila šesti lidem specialitku z muchomůrky zelené. Bylo to to poslední, co ochutnali. Tato houba je zákeřná v tom, že se otrava dostaví třeba až za několik desítek hodin.
Sbírání hub je určitě zajímavá a smysluplná záliba.Člověk je na čerstvém vzduchu, v pohybu, a pokud je úrodný rok, ještě si při tom hezky zacvičí. Jen je potřeba znát a vědět. Tady se chybami většinou člověk neučí, ale končí.